Svět je zlý. Plný vrahů, lupičů, zločinů a nenávisti. Každý dnes myslí jen na to, aby naplnil vlastní kapsy, a to i za cenu něčího života. Koneckonců, vždyť životů je na světě tolik. Co se stane, když jeden zničíme. Pak jsou tu ale lidé, kteří se snaží postavit se proti takovým lidem. Někteří patří k policii. Jiní k obyčejným civilistům. Někteří jsou starší, někteří mladší, a někteří jsou studenti na střední škole s cílem stát se někým, kdo bude mít právo takové lidi trestat. A pak se někomu připlete do ruky zbraň, pomocí které můžete zabít kohokoliv, stačí jen znát jejich tvář a jméno. No co byste udělali vy? Nezačali byste zbavovat svět zla, které pomalu hrozí, že jej pohltí? Nechtěli byste konečně nastolit pořádek a mír? Ale pak je tu další věc. Pokud byste to skutečně udělali… jste si jisti, že se nestanete přesně takovou součástí zla, jakou jsou ti, které trestáte? Nebo snad že nejste ještě o mnoho horší? Jste si jisti, že máte právo rozhodovat o tom, kdo takový trest zasluhuje? A co třeba ti, co jsou obvinění neprávem? Nebo ti, kteří neměli na výběr? Můžete si říkat bůh, ale je bohem někdo, kdo umí život brát, ale neumí ho dávat? Ano, říkat si tak můžete. Ale záleží, jestli tomu tak skutečně je…
Dostávám se konečně k dlouho očekávané recenzi na Death Note, přeslavnou mangu o 108 kapitolách (anime, téměř identické, má 37 dílů), jejíž příběh je z pera Ohby Tsugumi, tajemného autora, o kterém není známo vůbec nic kromě toho, že po nocích posedává s koleny pod bradou a píše (nápadně podobné jistému charakteru z Death Note…;)) a jinak rád sbírá čajové šálky. Spekulací o jeho pravé identitě je mnoho, některé pravděpodobné, jiné absurdní, nicméně jisté není vůbec nic. O ilustraci se postaral Obata Takeshi. A teď zmíním svoji domněnku. Jestli Death Note je skutečně původně manga a pracovali na ní tímto způsobem dva lidé, jak je možné, že identita toho jednoho je naprosto známá, zatímco druhý je jen pouhou záhadnou legendou? Zajisté chtěl autor dosáhnout svého připodobnění k tajemnému agentovi L, který svoji identitu skrývá, jak může. Přesto bych ale usuzovala, že ti dva se musí znát…
Jak vidíte, detektivka začíná už tady, a to jsem ještě ani nezačala mluvit o příběhu samotném. Death Note je prostě obestřený záhadami na všechny způsoby. Sám příběh je velice detektivně laděný. A o čem tedy vlastně je?
Hned na začátku jsme vrženi do úplně jiného světa, do pochmurného světa bohů mrtvých, shinigami. Každý shinigami originálně vlastní jednu knížečku s černými deskami nazvanou Death Note. Pokud do ní napíše jméno člověka, kterého chce zabít, a představí si jeho tvář, stane se tak. Život, který ještě tomu chudákovi zbýval, se pak přičte k životu daného shinigami. Death Note je ale mnohem složitější. Lze uvést i čas a okolnosti smrti člověka. Lze uvést jak zemře. A pokud je to v rámci možností, skutečně se tak stane. A když se náhodou stane, že se nějaký shinigami nudí, prostě si vezme od jiného shinigami další Death Note a upustí ho do světa lidí…
Kde se může stát, že ho najde člověk, v našem případě mladý student a syn policisty, Yagami Light (Lighto, Raito, přepisy jsou různé. Kdyby to bylo na mně, přepsala bych jeho jméno jako Right, což mimo jiné znamená i právo. Bylo by to pěkné symbolické jméno…), kterého den za dnem trápí nejnovější zprávy o zločinech, které se dějí v jeho okolí. Na obálce Death Notu je dopodrobna sepsaný návod o možnostech jeho použití, How to use it. Light mu po přečtení samozřejmě nevěří, takový žertík přece může udělat každý. Jenže zvědavost mu samozřejmě nedá spát a při sledování večerních zpráv zapíše do deníku jméno kriminálníka, o kterém je v televizi právě řeč. A jaké je jeho překvapení, když přesně po čtyřiceti sekudnách (v případě, že smrt oběti není blíže specifikována, zemře daná osoba do čtyřiceti sekund na infarkt) zločinec zemře. Light nemůže uvěřit svým uším, když slyší televizní moderátorku oznamovat jeho smrt.
O den později tedy zkusí zabít znovu. A opět to vyjde. Možnost, že ta dvě úmrtí byla pouhou náhodou, je vyloučená. Tentokrát totiž Light sepsal okolnosti. A ve chvíli, kdy si všechno uvědomí, napadne ho ďábelská myšlenka. Očistí svět od zla. Zbaví ho vší škodné a vytvoří utopii, ve které bude akorát mír, láska a život. Tím začíná jeho kariéra Kiry (z anglického killer, vrah, japonci nejsou schopni vyslovit L), člověka, který vraždí v zájmu spravedlnosti.
Jenže kdyby najednou zničehonic začali všichni zločinci umírat na infarkt, co byste si pomysleli vy? Velká část lidstva byla nadšená, začaly se objevovat nápisy „Do toho, Kiro“ a „Ukaž jim, co jsme zač“ a podobně. Policie už tak nadšená nebyla. Zabíjet je špatné, i když jde o tak vznešený záměr. A kromě toho… když bude Kira sesílat svůj soud, co budou dělat policisté, soudci, ministerstva spravedlnosti, vojáci…
A do akce byl povolán tajemný agent L. Slavný detektiv, jehož jméno ani tvář neznáme, někdo, kdo celý život čekal přesně na takovouhle příležitost. Nevyřešený případ pro L neexistuje. A začíná napínavá bitva mocností…
Tak vám předem musím sdělit, že toto anime (i manga) není pro každého. Krve tam sice zas tolik nenajdete, nicméně po psychické stránce dokonale propracovaný příběh je skutečně hororem, který se bez krve docela dobře obejde a stejně se u něj budete třást strachy. Alespoň se mnou to tak bylo. Prvních pár dílů uběhlo celkem v klidu, po nich jsem ale už byla v neustálém napětí a když se mi stalo, že jsem neměla další díly, div jsem nemlátila do stolu. L a Kira jsou dva extrémně nadaní detektivové, kteří jsou neustále ve střehu. Jeden jak druhý se občas dopustí omylu, ale okamžitě si to uvědomí a postará se, aby ho skryl nebo napravil. Souboj dvou rovnocenných soupeřů jako by neměl konce, série je plná náhlých zvratů a nikdy nemůžete předem odhadnout, co se bude dít dál. Leccos vám sice dojde a domyslíte si to, ale co a jak se stane, je naprosto nepředvídatelné.
Tomu odpovídají i mistrně zpracované charaktery, některé nóbl, některé vychytralé, některé se záměry, o kterých byste radši ani nevěděli. Způsob jejich myšlení, psychologická stránka, vliv okolností a prostředí, jejich vliv na okolí, to všechno je naprosto podrobně vystižené a člověk si občas říká, zda nebyl příběh zpracovaný podle skutečné události.
Do detailů jsou zpracované nejen situace hlavních hrdinů, ale i všechno okolo, tzn, například jak reagují jiné země, co se v nich mezitím děje, koho posílají do akce, jak se jejich agenti staví k celému případu, jak postupují, co to má za následek… děj je skutečně tak spletitý, že se divím, že něco takového mohla napsat jediná osoba. Zároveň je ale podaný takovým způsobem, že tomu musí rozumět téměř každý. Autor zkrátka neponechal vůbec nic náhodě.
Kresba a animace snad už lepší být nemohou. Postavy a jejich výrazy jsou neuvěřitelně dobře vystižené, obličeje vykreslené do poslední mimické vrásky a stínu pod očima, těla a jejich pohyby naprosto přirozené a jejich okolí vypracované do posledního miniaturního stínu od tužky ležící na stole.
Hudba je kámen úrazu. Doprovod, pokud ho vůbec bude člověk vnímat, se bude líbit téměř každému, tematicky krásně ladí a úžasně doplňuje atmosféru. Metalové openingy a endingy, které se vyskytují v druhé polovině série, jsou ale o něco horší. Mně metal nevadí, často si ho pouštím, když potřebuji trochu rozvířit krev. Některým lidem by se ale mohly zdát písničky od kapel Maximum the Hormone a Nightmare trochu moc, musím zmínit, že se jedná o velmi agresivní hudbu, dokonce i v rámci metalu. Nicméně, vzhledem k celkovému napětí, agresi a pojetí anime vůbec bych řekla, že k ději ladí dokonale.
A jak jste si jistě stačili všimnout, nevytkla jsem Death Note jedinou věc. A řeknu vám proč. Snad úplně poprvé se mi stalo, že jsem narazila na anime, kde jsem nenašla žádnou chybu, nebo alespoň ne takovou, která by stála za zapamatování. Jsem si jistá, že své chyby má, ale pro mě tam žádné nejsou. Samozřejmě vzhledem k možná až příliš velké dramatičnosti děje, ke kombinaci detektivního a hororového žánru a k celkové ponurosti anime se může Death Note setkat s nezájmem, nicméně já ji zařadila mezi má úplně nej anime a nemohu si na ni ani v nejmenším stěžovat. Jsou tu zdůrazněné lidské chyby, pošetilost, mylnost lidského smýšlení a spousta věcí, kterých se lidstvo dopouští a nejsou zrovna žádoucí. Mohla bych snad říct, že se nám autor pomocí této série snaží předat velké poselství.
Jistou zvláštností je, že i přes celkovou náladu Death Notu jsem se při jejím sledování docela často bavila a smála. Některé věci jsou totiž skutečně udělané vtipně, nadlehčeně nebo tak moc absurdně, že se jim člověk prostě musí vysmát. Dle mého názoru smích k této sérii patří, protože pokud chcete sledovat Death Note a ani jednou se přitom neusmát, za chvíli se vám o něm bude i zdát, začnete být paranoidní a budete šílet. Takže se nezapomeňte pobavit.
Tak doufám, že se na Death Note všichni díváte nebo alespoň podíváte, skutečně to stojí za to.
Dostávám se konečně k dlouho očekávané recenzi na Death Note, přeslavnou mangu o 108 kapitolách (anime, téměř identické, má 37 dílů), jejíž příběh je z pera Ohby Tsugumi, tajemného autora, o kterém není známo vůbec nic kromě toho, že po nocích posedává s koleny pod bradou a píše (nápadně podobné jistému charakteru z Death Note…;)) a jinak rád sbírá čajové šálky. Spekulací o jeho pravé identitě je mnoho, některé pravděpodobné, jiné absurdní, nicméně jisté není vůbec nic. O ilustraci se postaral Obata Takeshi. A teď zmíním svoji domněnku. Jestli Death Note je skutečně původně manga a pracovali na ní tímto způsobem dva lidé, jak je možné, že identita toho jednoho je naprosto známá, zatímco druhý je jen pouhou záhadnou legendou? Zajisté chtěl autor dosáhnout svého připodobnění k tajemnému agentovi L, který svoji identitu skrývá, jak může. Přesto bych ale usuzovala, že ti dva se musí znát…
Jak vidíte, detektivka začíná už tady, a to jsem ještě ani nezačala mluvit o příběhu samotném. Death Note je prostě obestřený záhadami na všechny způsoby. Sám příběh je velice detektivně laděný. A o čem tedy vlastně je?
Hned na začátku jsme vrženi do úplně jiného světa, do pochmurného světa bohů mrtvých, shinigami. Každý shinigami originálně vlastní jednu knížečku s černými deskami nazvanou Death Note. Pokud do ní napíše jméno člověka, kterého chce zabít, a představí si jeho tvář, stane se tak. Život, který ještě tomu chudákovi zbýval, se pak přičte k životu daného shinigami. Death Note je ale mnohem složitější. Lze uvést i čas a okolnosti smrti člověka. Lze uvést jak zemře. A pokud je to v rámci možností, skutečně se tak stane. A když se náhodou stane, že se nějaký shinigami nudí, prostě si vezme od jiného shinigami další Death Note a upustí ho do světa lidí…
Kde se může stát, že ho najde člověk, v našem případě mladý student a syn policisty, Yagami Light (Lighto, Raito, přepisy jsou různé. Kdyby to bylo na mně, přepsala bych jeho jméno jako Right, což mimo jiné znamená i právo. Bylo by to pěkné symbolické jméno…), kterého den za dnem trápí nejnovější zprávy o zločinech, které se dějí v jeho okolí. Na obálce Death Notu je dopodrobna sepsaný návod o možnostech jeho použití, How to use it. Light mu po přečtení samozřejmě nevěří, takový žertík přece může udělat každý. Jenže zvědavost mu samozřejmě nedá spát a při sledování večerních zpráv zapíše do deníku jméno kriminálníka, o kterém je v televizi právě řeč. A jaké je jeho překvapení, když přesně po čtyřiceti sekudnách (v případě, že smrt oběti není blíže specifikována, zemře daná osoba do čtyřiceti sekund na infarkt) zločinec zemře. Light nemůže uvěřit svým uším, když slyší televizní moderátorku oznamovat jeho smrt.
O den později tedy zkusí zabít znovu. A opět to vyjde. Možnost, že ta dvě úmrtí byla pouhou náhodou, je vyloučená. Tentokrát totiž Light sepsal okolnosti. A ve chvíli, kdy si všechno uvědomí, napadne ho ďábelská myšlenka. Očistí svět od zla. Zbaví ho vší škodné a vytvoří utopii, ve které bude akorát mír, láska a život. Tím začíná jeho kariéra Kiry (z anglického killer, vrah, japonci nejsou schopni vyslovit L), člověka, který vraždí v zájmu spravedlnosti.
Jenže kdyby najednou zničehonic začali všichni zločinci umírat na infarkt, co byste si pomysleli vy? Velká část lidstva byla nadšená, začaly se objevovat nápisy „Do toho, Kiro“ a „Ukaž jim, co jsme zač“ a podobně. Policie už tak nadšená nebyla. Zabíjet je špatné, i když jde o tak vznešený záměr. A kromě toho… když bude Kira sesílat svůj soud, co budou dělat policisté, soudci, ministerstva spravedlnosti, vojáci…
A do akce byl povolán tajemný agent L. Slavný detektiv, jehož jméno ani tvář neznáme, někdo, kdo celý život čekal přesně na takovouhle příležitost. Nevyřešený případ pro L neexistuje. A začíná napínavá bitva mocností…
Tak vám předem musím sdělit, že toto anime (i manga) není pro každého. Krve tam sice zas tolik nenajdete, nicméně po psychické stránce dokonale propracovaný příběh je skutečně hororem, který se bez krve docela dobře obejde a stejně se u něj budete třást strachy. Alespoň se mnou to tak bylo. Prvních pár dílů uběhlo celkem v klidu, po nich jsem ale už byla v neustálém napětí a když se mi stalo, že jsem neměla další díly, div jsem nemlátila do stolu. L a Kira jsou dva extrémně nadaní detektivové, kteří jsou neustále ve střehu. Jeden jak druhý se občas dopustí omylu, ale okamžitě si to uvědomí a postará se, aby ho skryl nebo napravil. Souboj dvou rovnocenných soupeřů jako by neměl konce, série je plná náhlých zvratů a nikdy nemůžete předem odhadnout, co se bude dít dál. Leccos vám sice dojde a domyslíte si to, ale co a jak se stane, je naprosto nepředvídatelné.
Tomu odpovídají i mistrně zpracované charaktery, některé nóbl, některé vychytralé, některé se záměry, o kterých byste radši ani nevěděli. Způsob jejich myšlení, psychologická stránka, vliv okolností a prostředí, jejich vliv na okolí, to všechno je naprosto podrobně vystižené a člověk si občas říká, zda nebyl příběh zpracovaný podle skutečné události.
Do detailů jsou zpracované nejen situace hlavních hrdinů, ale i všechno okolo, tzn, například jak reagují jiné země, co se v nich mezitím děje, koho posílají do akce, jak se jejich agenti staví k celému případu, jak postupují, co to má za následek… děj je skutečně tak spletitý, že se divím, že něco takového mohla napsat jediná osoba. Zároveň je ale podaný takovým způsobem, že tomu musí rozumět téměř každý. Autor zkrátka neponechal vůbec nic náhodě.
Kresba a animace snad už lepší být nemohou. Postavy a jejich výrazy jsou neuvěřitelně dobře vystižené, obličeje vykreslené do poslední mimické vrásky a stínu pod očima, těla a jejich pohyby naprosto přirozené a jejich okolí vypracované do posledního miniaturního stínu od tužky ležící na stole.
Hudba je kámen úrazu. Doprovod, pokud ho vůbec bude člověk vnímat, se bude líbit téměř každému, tematicky krásně ladí a úžasně doplňuje atmosféru. Metalové openingy a endingy, které se vyskytují v druhé polovině série, jsou ale o něco horší. Mně metal nevadí, často si ho pouštím, když potřebuji trochu rozvířit krev. Některým lidem by se ale mohly zdát písničky od kapel Maximum the Hormone a Nightmare trochu moc, musím zmínit, že se jedná o velmi agresivní hudbu, dokonce i v rámci metalu. Nicméně, vzhledem k celkovému napětí, agresi a pojetí anime vůbec bych řekla, že k ději ladí dokonale.
A jak jste si jistě stačili všimnout, nevytkla jsem Death Note jedinou věc. A řeknu vám proč. Snad úplně poprvé se mi stalo, že jsem narazila na anime, kde jsem nenašla žádnou chybu, nebo alespoň ne takovou, která by stála za zapamatování. Jsem si jistá, že své chyby má, ale pro mě tam žádné nejsou. Samozřejmě vzhledem k možná až příliš velké dramatičnosti děje, ke kombinaci detektivního a hororového žánru a k celkové ponurosti anime se může Death Note setkat s nezájmem, nicméně já ji zařadila mezi má úplně nej anime a nemohu si na ni ani v nejmenším stěžovat. Jsou tu zdůrazněné lidské chyby, pošetilost, mylnost lidského smýšlení a spousta věcí, kterých se lidstvo dopouští a nejsou zrovna žádoucí. Mohla bych snad říct, že se nám autor pomocí této série snaží předat velké poselství.
Jistou zvláštností je, že i přes celkovou náladu Death Notu jsem se při jejím sledování docela často bavila a smála. Některé věci jsou totiž skutečně udělané vtipně, nadlehčeně nebo tak moc absurdně, že se jim člověk prostě musí vysmát. Dle mého názoru smích k této sérii patří, protože pokud chcete sledovat Death Note a ani jednou se přitom neusmát, za chvíli se vám o něm bude i zdát, začnete být paranoidní a budete šílet. Takže se nezapomeňte pobavit.
Tak doufám, že se na Death Note všichni díváte nebo alespoň podíváte, skutečně to stojí za to.