Hluboko pod mořskou hladinou brázdí oceány supermoderní ponorka Tuatha de Danaan, s jejíž pomocí členové tajné organizace Mithril bojují proti světovému terorismu za lepší příští. Předmětem zájmu všech zúčastněných stran jsou přitom střípky informací o pokročilých technologiích, zaseté v genech jedinců známých jako „Whispered“…
A Chidori Kaname ke své smůle mezi tyto jedince patří. Což znamená, že její do té doby poklidný středoškolský život bude zpřevracen naruby a místo stříbrného větru romantiky, o kterém sní, se jí dostane únosů, výbuchů, mohutných robotů a střelby ze zbraní většiny myslitelných kalibrů. Před tím vším by ji měl ochránit nový spolužák a zároveň seržant Mithrilu Sagara Sósuke – což ovšem Chidori příliš na radosti nepřidá, vezmeme-li v potaz ověřený fakt, že jediná věc horší než militantní nadšenec je militatní nadšenec disponující střelnou zbraní. Přičemž seržant Sósuke patří do té později zmíněné kategorie téměř vždy, a to většinou několikanásobně. Tak nevím, nevím, jestli tento hutný extrakt děje by potencionálního diváka série Full Metal Panic spíš zaujal, nebo odradil. Spojení mecha anime se středoškolskou komedií se může na první pohled zdát jako poněkud krkolomná kombinace, nicméně v kronikách žánru je zlatým písmem zapsáno hned několik titulů, ve kterých tuny oceli se školními uniformami ladí překvapivě dobře – za všechny jmenujme alespoň Gunbuster (Gunbuster: Aim For the Top) nebo Nadešiko (Martian Successor Nadeshiko). Režisér Kóichi Chigara taky není žádný zelenáč: ostruhy si vydobyl při natáčení seriálu Gatekeepers a studio GONZO, které se pod FMP podepsalo, budou nejspíše znát fanoušci Hellsingu a Last Exilu. Rozložení figur na pomyslné šachovnici se tedy zdálo slibovat zajímavou hru a diváci se měli na co těšit. Bohužel, výsledný čtyřiadvacetidílný seriál byl pro mě spíše zklamáním, a to hned na několika frontách. Příběh, který se v prvních dvou třech epizodách slibně rozjíždí, si co nevidět začne škobrtat o vlastní nohy. Vcelku přímočarý děj, jež by se bez problému vmáčkl do čtyřdílného OAV, doplňuje 80% balastu, který je sice občas zábavný, ale někdy ani to ne. Naproti této dějové podvýživě se však divák nedočká vysvětlení téměř žádného z nadhozených tajemství. Například co jsou Whispered vůbec zač, nebo kde ke svým geneticky zakódovaným vědomostem přišli, autoři nevyzradí. Celkem oprávněně pak narůstá podezření, že celý humbuk kolem „černých technologií“ je jen zoufalou gastritickou křečí scénáristy, který nebyl s to vymyslet věrohodnější důvod, proč pověřit šestnáctileté roztomile nesmělé nemehlo velením dvousetmetrové ponorky naládované až po okraj střelami typu Tomahawk. Druhým direktem na divákův solar plexus je pak technické zpracování. Pokud je pravda, že počítače zásadně snížily výrobní cenu anime, pak Full Metal Panic mohl být klidně ufinancován z peněz, které nepřevyšují měsíční rozpočet většího psího útulku. Zejména epizody kolem obligátní okurkové sezóny zhruba v polovině seriálu připomínají spíše svižné promítání diapozitivů než seriózní animaci. Pokud však přestojíte i tohle, máte už nejhorší za sebou a můžete se těšit z toho dobrého, co FMP nabízí – protože přes všechno výše řečené se v něm přece jen dají nalézt věci hodné pozornosti. Vyzdvihnout zaslouží zejména návrh postav: Osamu Horiuchi (pracoval mj. i na character designech pro Last Exile) odvedl skutečně vynikající práci a domnívám se, že právě on má lví podíl na úspěchu, který i přes zmíněné nedostatky tento seriál slaví. Svérázné povahy hlavních hrdinů pak nezaostávají za jejich výtvarným ztvárněním a po naprostou většinu času, který stráví na obrazovce, jsou jejich stálé konfrontace a slovní přestřelky zábavné a mají švih. To se už nicméně netýká ostatních členů ansámblu: Jakmile se ke slovu dostane někdo mimo vedoucí pětici – hlavního padoucha nevyjímaje – je třeba se připravit na mírně prkennou a šablonovitě odhadnutelnou performanci, která se sice dá přetrpět, ale rozpačitému dojmu ze seriálu rozhodně nepřilepší. Ano, nadešel čas, abych se přiznal: Doufal jsem, že ve FMP naleznu nové Nadešiko. Nestalo se tak. Full Metal Panic zůstává nevýraznou pokroutkou, jejíž originální balení nestačí vyvážit celkově mdlou chu?. Inu, nezbývá než doufat že druhá, právě vysílaná série FMP: Fumoffu se z nedostatků svého staršího sourozence poučí a bude schopna pokračovat tam, kde jejímu předchůdci došel dech. Troufám si totiž tvrdit, že potenciál k tomu rozhodně má.