Tak sa volá anime ktorú som práve teraz dopozerala.Je veľmi zvláštna…vážne zvláštna.Je o chlapcovi a dievčati ktorí sa stále sťahujú…do základnej školy však boli stále spolu.Keď sa základná škola skončila každý šiel inam a svojou cestou.Keď prešiel polrok čo sa nevideli dievča napísalo chlapcovi list.A tak sa kontakt začal.Potom sa konečne po dlhej dobe stretli a zistili že ich vzťah je viac než len priateľstvo.Ale toto predsa nešlo pretože sa nemohli vidieť každý deň.Hneď na druhý deň sa chlapec sťahuje do mesta ktoré je ešte ďalej od dievčaťa než to predtým.Takto sa vzťah udržiavať nemôže.Ak chcete vedieť ako sa to skončilo môžete si to pozrieť s českými titulkami TUTO.
A kedže ja moc neviem písať recenzie tak sem jednu krásnu dám.So zdrojom samozrejme.

„Říkají, že je to 5 centimetrů za sekundu.“
„Hmm…Cože?“
„Rychlost jakou padají plátky třešní, 5 centimetrů za sekundu.“
„Hmmm.“
„Řetězec příběhů o jejich vzdálenosti…“
Pokud existuje žebříček anime, které by měl každý otaku vidět, tohle do něj určitě patří. Makoto Shinkai ukázal, že i bez vesmirných lodí, draků, kouzel a dalších prvků tolik přítomných v anime, lze rozehrát příběh tak úchvatný, že se nebudete chtít odtrhnout od obrazovky, ani ve chvíli, kdy skončí i titulky.
Film se skládá ze 3 epizod: Okashou (Extrakt z květů třešní), Kosmonaut a 5 centimetrů za sekundu. Všechny mapují příběh 3 lidí, které nějak spojuje láska.
Pokud znáte předchozí filmy Makoto Shinkaie, víte, že jeho animace je vskutku zvláštní a přesto nádherná. Není to typicky stylizovaná manga, je v tom něco víc. Kamera létá vzduchem, zabírá ty nejhezčí detaily, kterých si ostatní režiséři snad ani nevšímají a právě tyhle pohledy kolem sebe vytváří magickou atmosféru. Připadáte si, jakoby jste stáli vedle hlavních postav a sledovali s nimi sníh a oblohu. Co na tom, že Vy kreslení nejste? V tu chvíli si přejete patřit do jejich světa.
Velkou zásluhu nelze upřít ani krásnému soundtracku. Možná je to jeho jednoduchostí, protože je neuvěřitelně lehký. Většina filmové hudby udeří do člověka, šmidlání houslí, údery bubnů, zvuky trubek, které na vás dorážejí a přitom by stačil klavír a jedna hezká melodie. Což mi připomíná i letošního výherce Oscarů. Nebyla skladba Falling Slowly jen o kytaře, klavíru a zpěvu?
I když se tento soundtrack velice těžko shání, určitě to jde, doporučuji každému, ať si ho aspoň jednou poslechne, zavře oči a nechává se kolébat.
5 centimetrů za sekundu má krásnou atmosféru. Není to jen příběh o lásce a samotě. Je to příběh především o lidech a jejich životech. Je to melancholický příběh o nás.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.